Pagoda stojí venku pod plachtou, protože jsou chvíle, kdy je to už moc i na flegmatika mého rázu.
Předem říkám, že to není stěžování, ani pláč, jen takový podrobnější popis činnosti pro ty, co občas na něčím prohlásí, že na tom nic není. Stačí mít jen svářečku a je to.
Někdo mi onehdá tvrdil, jaká je karosařina krásná práce. Ano, je, ale musíte to tam namlátil přes sebe na body, zaházet kytema a během jednoho dne s tím být hotový i s lakem, pak je natáhnout dlaň a smát se nad výdělkem.
Kolik času si myslíte, že zabere výroba tohoto dílu?
Podotýkám že spodní hrana je do radiusu, ta levá svislá taky, nahoře se však stýká naprosto rovně bez prohybu. Zaklepáním zálisu v rohu se vám to celé pokřiví, a horní hrana je najednou delší než spodní.
V této ploše by to po prostém okamžitém přivaření udělalo bouli s efektem cvakací plechové žabky, což mnoho klempířů jistě přivedlo do hrobu.
Obě styčné hrany (levá, spodní) jsou zahnuté dovnitř a opakuji - do radiusu. Přičemž ta svislá vlevo je zalomená dvakrát do tvaru L. Takže si to naohýbáte, začnete dělat prolis ,ten to stáhne, přiložíte na auto a je to naprosto špatné. Nahoře to je delší o 5 mm. Opačný postup, prvně prolisovat a pak ohnout je nemožný, nevložíte do ohýbačky a dělat tuto délku ručně by bylo na mašli a výsledek by se moc nedostavil.
Tak tedy klepete, rozháníte, průběžně sledujete jak se to stále nevylepšuje, pak najednou po pár hodinách běhání mezi autem a nářadím vidíte světlo v tunelu. Mezitím tečete z toho, jak jednou rukou držíte plech a druhou poslepu milionkrát strkáte samosvorné kleště rukou skrz okno někam do rohu, kde nevidíte, aby se to stáhlo a stále to bylo přesně v pozici (každý mm se projeví chybou jinde).
Stále přikládáte k auta, stále klepete, tu se to odehne jinam, tu to popojede do naprosté uslzené marnosti, rozháněním spodku vedoucího k zkrácení vrchu se to zas rozjede ve svislé spáře rohu - přerovnáte ty ohyby a tak dokola. Přichází druhý den a stále klepete. Samozřejmě to rozklepat kolem prolisu, který drží jak písmo svaté je vskutku problém, takže se to neustále jaksi krčí, vlní a celkově máte pocit, že se brodíte bažinou plnou exkrementů a nervy vám někdo přeměnil na strunný nástroj obsluhovaný hráběmi.
No a nakonec to tam přiložíte, vidíte podle měrky že to je max na 2 mm kytu a to jen někde. V tu chvíli se slzou v oku vynášíte poslední řeč na touto krásnou událostí, to je poslední pohled na rovnost, neb přichází k slovu svářečka. A ta je tak hodná, že z plechu vytáhne veškeré pnutí, které tam ani nebylo. Bodík po bodíku, opatrně po tom chodíte jak po tenkém ledě, přestávečky na vychladnutí (plechů i obsluhy), odbroušení bodíků aby to nestahovaly, pak zas bodování. Několikrát pokus o oběšení z toho, že to opravdu našlo nějaké pnutí co tam nebylo. Překlepávání (v té ploše stačí klepnutí navíc a je tam co - vlna).
No a až s tím skončíte, řeknete si, proč já debil jsem to nenabodoval na falc , nezaházel ihned vláknem a měl sem klid.
Ale víte, že to nechcete takto dělat.
Nu a pointa je, že ten bok už byl v tmelu, ale na můj zvrácený vkus to bylo moc poznamenáno tokem času a nechtělo se mi to kytovat až tak moc, byvše poznamenán depresivními obrazy, v kterých upadavají tmelené ploch z aut a hroutí se mi na hlavu.
Takže flexa! RAUS! Arbeit macht frei!!!
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
.. převzato z komentáře k videu na facebooku..
